Přesun blogu

17. ledna 2015 v 11:24
Ahoj :) jestli mate radi tento blog, zkuste mrknout na www.miribtw.blogspot.com. Tento blog uz totiz nebude fungovat a pobezi pouze ten, na zminenewebove adrese.
 

DIY tričko s letícími ptáky

8. listopadu 2014 v 19:28 |  D.I.Y.
V dnešním videu Vám ukážu návod, jak si zajímavě vyzdobit tričko. Inspirovala jsem se totiž motivem letících ptáků, kteří se často objevují jako tetování. Potřebovala jsem k tomu akorát tričko, fixu na textil, noviny pro podložení trička, aby se mi fixa neprosakovala a papír kam jsem si motiv předkreslila. Tak se mrkněte a napište mi, jestli se Vám můj dnešní nápad líbí.
(PS: Ve videu je nakonci odkaz na staré webové stránky, tak si jich nevšímejte. Aktuální jsou www.ermiss.blog.cz

Photos

8. listopadu 2014 v 19:03 |  Photos
 


DIY vlastní suchý šampon

22. července 2014 v 8:49 |  D.I.Y.
Znáte to - začíná léto a s ním spojené stanování, různé festivaly a bohužel i problém s tím, že si někdy nemáme čas a možnost umýt si vlasy. Proto je tu řešení v podobě suchého šamponu. V obchodech se jeho cena bohužel pohybuje ve vyšších číslech, proto si uděláme vlastní šampon, díky kterému opravdu ušetříte.

Budete potřebovat: 100 ml pitné vody, 2 lžíce lihu nebo čirého alkoholu, 1 lžička jedlé sody,1-2 lžičky kukuřičného škrobu

Postup: Smíchejte všechny ingredience a nalejte je do prázdné lahvičky od rozprašovače. Lahvičky seženete například s Sephoře apod. Až budete šampon používat, stačí ho nastříkat na vlasy, hlavně na oblast kořínků, vmasírujte ho do vlasů a nakonec vlasy pečlivě pročešte.

Ať se stanou z nedokonalostí vaše přednosti

17. července 2014 v 10:29 |  Téma týdne
Ahoj :) tenhle článek píšu proto, aby si každý uvědomil, že se má mít rád :) Možná máte na sobě něco co vám vadí, a tak trochu jako "ošklivé káčátko" si někdy připadáte. Za sebe mohu uvést příklad, že jsem nikdy neměla ráda svoje pihy na obličeji. Přemýšlela jsem jak se jich zbavit, jestli nejdou nějak vybělit a když si na to zpětně vzpomenu přijde mi hloupé jak jsem to strašně řešila. A kdyby jenom pihy...taky mi vadila jizva na kolenu, pupínky na ruce a to nebylo všechno. Samozřejmě se našla i osoba, která si ze mě za to udělala srandu. Tím, že mi to vadilo normálně a ještě mě na to někdo upozornil, začla jsem si připadat jak největší ošklivka. Před lidmi jsem si vždycky zakrývala místa, kde se nacházelo "něco" co mi zrovna vadilo a myslela jsem si jak to každej bude řešit a přijdu mu kvůli tomu hnusná. Teď už ale vím, jak jsem byla doslova blbá :D stačilo si totiž najít přítele. Ten mi totiž dokázal, že to vůbec nejsou věci, kvůli kterým bych si měla připadat hnusně. Pihy mu prý přišly roztomilé apod. Dokázal mi, že jsou to všechno věci, kterých si lidé nevšímají a nebo i když ano, tk je berou normálně a ne jako nějakou extra překážku. Zjistila jsem že tady opravdu jenom platilo to, že když vám někdo řekne, že jste hezcí, věříte tomu pár minut, ale když vám někdo řekne, že jste hnusní, věříte tomu celý život. Prostě si stačí uvědomit, že se vždycky najde nějaká rýpavá osoba nebo prostě člověk kterému nesednete. Ale pak jsou tu i lidé, kterým se líbíte takoví jací jste :) Takže vy co si říkáte, že jste ošklivá káčátka nebuďte - buďte ty nejkrásnější kachny ;)

Divnověci o mně

14. března 2014 v 16:28 |  By the way
1) Od té doby co jsem slyšela, že se nějakým lidem v záchodové míse objevil had, nesedám si na toaletu bez toho abych se do ní nepodívala.
2) Jsem looser na rozbalování ruliček toaletního papíru. Nikdy mi ten papír nejde normálně odtrhnout a tak ho trhám všude možně.
3) Nesnášim ramínka na oblečení. Teď myslím hlavně ta dřevěná nebo jakákoliv, která mají takový ten háček, za který se věší volný a když na ně chci něco dát, tak ten háček projede do ramínka a mě do toho ta daná věc nejde hned dát :D
4) Všude něco někam rvu. Když piju třeba Frisco z lahve, tk si s ním tak dlouho pohrávám, až do toho hrdla lahve, začnu cpát nevědomky prsty, které mi pak nejdou vyndat. Podobné to mám s plechovkama atd :D S rukama to není o moc jinačí. Když jsem naposled něco hledala za zapadlou sedačkou, která nešla odsunout, sekla se mi tam ruka a chvilku trvalo než jsem jí dostala ven :D...Alespoň si už nervu kamínky do nosu, což jsem dělala jako malá :D
5) Přitahují mě rozpálené věci. Ráda testuju dostatečnou rozpálenost žehličky nebo třeba sporáku.
6) Nesnáším praskání balonků.
7) Když už někde něco fotim, vždycky vyblejsknu lampu.
8) Než jdu večer spát, jdu několikrát na záchod.
9) Neusnu bez toho, aniž bych si zahla peřinu pod nohy.

Až si zas na něco vzpomenu, tk to sem hned přihodim :D

Ohlas z Milána

14. března 2014 v 8:01 |  By the way
Ahoj :) vím, že je to už delší doba, když jsem slibovala, že sem dám článek o tom, jak bylo v Miláně. Olouvám se, že ho sem dávám až teď, ale mám toho poslední dobou moc. Maturita, brigáda, škola celkově, tancování...Tak už žádný vykecávání a začínáme.
Do Milána jsme měli odjíždět v osm večer. Autobus měl však zpoždění, proto jsme vyjížděli až někdy po půl deváté. Cesta byla v hrozná. Štvalo mě, že paní přede mnou si úplně sklopila sedačku, takže jsem tam byla narvaná fakt jak sardinka :/ a také s náma cestovala nějaká vietnamská rodina, která si s sebou vzala kojence. Když jsem po dlouhý době konečně usnula, vzbudil mě jeho řev :/ grrr Proč sakra berou tk malý decko nazájezd?! :(
V sobotu ráno jsme dorazili do nádherného městečka Commo. Chvilku jsme si ho procházeli s průvodce a pak jsme měli rozchod. S přítelem jsme nakoukli do místní katedrály, kde zrovna probíhala mše v italštině :) pak jsme si prošli město a nasnídali se v Mc Donaldu (dala jsem si výbornej ovocnej salát, kterej tu snad ani nemaj :().



Z Comma jsme jeli rovnou do Milána. Vystoupili jsme u parku a šli jsme si prohlédnout památky (Castello Sforzesco, operu La Scala, Gallerii Vittorio Emanuele II., Duomi si Milano...) Vietnamci zas ukázali jak je geniální jejich myšlení. Jeden týpek od nich si vzal s sebou asi tři giga foťáky + stativ a takový blbosti a jak se tak zabral do focení, ztratil se mu zbytek rodiny. Takže je pak šel hledat a my jsme na něho museli čekat.
Po takové základní prohlídce jsme se s přítelem opět trhli a zašli jsme na italskou pizzu. Nebo lépe řečeno jsme byli vtaženi náháněčem z té restaurace. Restaurace byla celkem pěkná, ale připadala jsem si tam hrozně hlídaně. Furt za náma někdo chodil a doslova nám vnucoval všechno možné jídlo a pití. Rychle jsme se teda najedli, zaplatili a odešli. S plnýma pupkama jsme se rozhodli vyšplhat na střechu Duomi di Milano. Musím říci, že hezčí výhled jsem nikdy neměla. :) Po výšlapu na Duomi, jsme se s přítelem vydali do metra s cílem stadion AC Milán a Inter Milán. V metru jsem si málem zapomněla v trafice foťák. Fakt se divim, že tam zůstal, protože se tam furt ochomejtala jedna ženská co žebrala a prohlédávala všechno možné, jen aby našla aspoň blbý euro. Cestou ke stadionu jsme se chtěli zeptat na cestu. Tu nám poradila jedna Slovenka, pracující v Miláně. Jaká náhoda :) Když jsme dorazili na stadion, prohlédli jsme si tam muzeum a celkově interiéry stadionu :). Dole ve fotkách uvidíte jak extrémně se liší kabiny obou týmů, které na stadionu kopou. Den jsme završili na víně. K němu jsme dostali i občersteví v podobě opečeného pečiva s různými pomazánkami apod. Po víně jsme se šli projít nočním parkem a pak rovnou k autobusu. Sraz byl před parkem. Náš průvodce šikula, ovšem nevěděl, kdy se park zavírá a tak když dorazil k bráně, byla zavřená. Takže jsme opět čekali než to někde přeleze, autobus se zas někde zdržel. Jedna Ukrajinka se kvůli tomu naštvala, tk tam dělala hrozný scény...A pak se vyráželo k domovu.
Celý víkend byl super, škoda jen, že měl přítel horečku, a tak si to neužíval jak chtěl, taky mě mrzí, že jsme si nestihla koupit nějaký suvenýr. Milán je skvělé město, které se prostě za jeden den projít nedá. Někdy příště se tam proto ráda podívám znova :)

















Víkendová flákačka

14. února 2014 v 10:54 |  By the way
Tak už jenom pár hodin a odjedu s přítelem do Milána. Už se moc těším. Až se vrátím, udělám tu takový malý report. Tak se zatím mějte a užijte si víkend pa :)

Hra ničící nervy a mobily

10. února 2014 v 9:07 |  By the way
Už jste hráli flappy bird? Jestli jo, tak určitě víte, proč jsem zvolila nadpis v tomto znění. Jestli ne, doporučuji zahrát si tuhle hru. Jde o to, že se snažíte prolétnout ptáčkem mezi sloupy. Ovládá se to jenom ťukáním na obrazovku, takže nic složitého. Ovšem užijete si u toho pořádný nervy až po několikáté sejmete hned první sloup :D Já si vždycky řeknu, že si dám poslední kolo a potom to vypnu. Opak je ovšem pravdou :D Muj rekord je zatim 28, tak snad ho vylepšim. Jakej je ten váš? :D


Blog fotbal

9. února 2014 v 20:51 |  By the way
Ahoj :) určitě všichni znáte slovní fotbal. Napadlo mě zahrát blog fotbal. Kdo by se ho chtěl zúčastnit, tak první kdo by mi napsal do komentářů, by měl za úkol napsat recenzi na můj blog i s odkazem a propagovat to na svém blogu. To stejné by platilo u něho...Kdo by jemu napsal pod komentář, propagoval by jeho blog zase na tom svém. Tak když byste měl někdo zájem o rozšíření vašeho blogu do podvědomí lidí, tk pojďte začít hrát ;)

Kam dál