Září 2012

A mně to teda jedno není!

24. září 2012 v 20:42 Téma týdne
Mně to teda není jedno. Není mi jedno, že pořád nevím jak bude příští rok probíhat matura (To se tom těm papalášum nahoře chechtá, když oni už ji mají za sebou). Není mi jedno, že se týrají zvířata (Vždyť jsou to němé tváře bez šance se bránit). Není mi jedno, že mi někdo sežral z mrazáku celou krabici zmrzliny (Člověk odjede na týden z domu a zjistí, že jeho rodina by mohla v klidu konkurovat kyselině - taky všechno vyžere :D). Není mi jedno, když jdu domu a sousedka mi těsně před nosem zabouchne dveře (Asi by nebyla ve své kůži, kdyby každý den neudělala alespoň jeden naschvál). Není mi jedno, že vstávám brzo do školy (Vždyť já už nechci podvádět mojí postel s deskou lavice :D Navíc postel je krásně mekkounká a nemám z ní otlačenou hlavu :D). Není mi jedno, když si nemohu sednout na lavičku jenom z toho důvodu, že jí nějakej člověk zabarikáduje svýma tažkama (To je jako důležitější, aby si měly kam sednout tažky a muj zadek musí stát?! Nejlepší je, když dotyčná sedící osoba ještě začne vykřikovat jak je ta mládež nevychovaná). Není mi jedno, když si v restauraci objednám Sprite a přinesou mi 7up (Když po mně budou chtít zaplatit, taky se jich přece nezeptám jestli stačí Monopoly peníze). Není mi jedno, že se kolem mého kluka motá spousta dalších holek (Jo jsou to třeba jenom kámošky, ale každá holka to určitě pochopí :P)
Spousta věcí mi není fuk. Ale myslím si, že díky tomu se dostávám do zajímavých situací a můj život je pestrý. A o tom si myslím, že to celé je :)

..a já na dvoumetrový trpaslíky!

21. září 2012 v 18:24 Téma týdne
Věříte na víly? Tak si věřte, já vám to neberu. Každý určitě věří na něco.
Ono taky věřit a věřit :D Já bych to rozdělila do tří skupin. Na lidi co věří v určitou postavu - existence boha, duchové, čerti, Ježíšek...Do druhé skupiny bych zařadila lidi co věří na nějakou pověru, jako třeba, že černá kočka přes cestu přináší smůlu a do třetí skupiny (ta mi přijde nejzajímavější) bych dala lidi, kteří věří věcem co jim okolí nakuká, když si z nich chtějí udělat srandu.
A na třetí skupinu se tu zaměřím. Na internetu jsem našla několik článků, jak lidé dokázali uvěřit i úplným blbostem.
Jeden z nich popisoval jak na apríla starosta v jednom polském městě vyhlásil rozhlasem, že se k nim donesla nějaká zákeřná kožní nemoc, proti které se dá bránit pouze tak, že lidé si chrání kůži sazemi - tedy tím, že odhalená místa jako tváře, ruce a podobně sazemi natřou. Po této zprávě od starosty se ve městě opravdu objevilo několik lidí, kteří byli od kominíka k nepoznání.
Další článek vyprávěl o tom, jak opět na apríla ve Švédsku prodával jeden farmář semínka ředkviček, ale vydával to za semínka nové rostliny "oleku" - tedy rostliny, která chutná podobně jako jahody, ale prý dorůstá velikosti vodního melounu. Několik desítek lidí semínka odkoupilo a poté co jim vyrostly ředkvičky a ne nějaký olek, farmáře zažalovalo za podvod.
Jo a zprávička na závěr. Všechny příběhy jsou smyšlené. Takže jestli jste jim věřili, právě jste se zařadili do třetí skupiny lidí :D Gratuluju - stane se :D ;)

Citáty o čokoládě

21. září 2012 v 17:27 Citáty, motta...
•Nikdy není tak špatně, aby to čokoláda nemohla vylepšit.
•Trochu moc čokolády je vždy tak akorát.
•Jezte vyváženou stravu - tabulku čokolády v každé ruce.
•K snídani nestačí jen čokoláda. Raději si vezměte dvě.
•Není nad dobrého přítele. Kromě dobrého přítele s čokoládou.
•Po kousku čokolády odpustíme cokoliv. Jen si pak neodpustíme ten další.
•Je-li osud k člověku tvrdý, i tvrdé nátury sáhnou po čokoládě.
•Nejlepší hosté jsou ti, kteří přijdou včas. A s bonboniérou.
•Na překonání manželské krize stačí otevřená náruč. Plná čokolády a růží.
•Čokoláda chutná dobře i samotná. Ale nejlepší je s čokoládou.
•Nejvíce spokojení jsme, pokud máme poslední slovo, zaplatíme poslední splátku a vyjde na nás poslední kousek čokolády.
•Život je plný nejistoty - proto snězte nejdříve moučník.
•Není to tak, že čokoláda je náhradou lásky, to láska je náhradou čokolády.
•I hořká čokoláda vám osladí život.
•Opravdu a upřímně milovat může člověk pouze čokoládu.
•Život je jako bonboniéra - nikdy nevíte, co na vás vyjde.
•Den bez čokolády je jako den bez slunce.
•Rozvahu a trpělivost si nejlépe procvičíte v obchodě s čokoládou.
•Kdyby měla čokoláda zvuk, byla by to krásná symfonie.
•Klidně se vzdám čokolády...jestliže dostanu jinou.
•Objěv nového druhu čokolády udělá lidi šťastnějšími než-li objev nové hvězdy.
•Jestli v nebi nemají čokoládu, tak ať tam se mnou nepočítají.
•Silný člověk se pozná podle toho, že rozlomí čokoládu na dva kusy a sní jen jeden z nich.
•Mezi největší záhady patří fakt, že jakmile sní žena kilovou krabici čokolády, tak určtě přibere alespoň pět.

Jak nakupovat

16. září 2012 v 17:10
Tak tady je návod jak nakupovat.
Když si budete chtít cokoliv koupit, stačí napsat na ermiss-store@seznam.cz vaše jméno, příjmení, adresu a jméno zboží. Poté co od vás obdržím e-mail se domluvíme na způsobu platby a předání zboží. :)

Citáty o smutku a bolesti

15. září 2012 v 23:48 Citáty, motta...
•Nejhorší bolest jsou vzpomínky na štěstí, v době neštěstí.
•Jak je smutné utěšovat se myšlenkou, že jiní jsou na tom hůř.
Nikdo nesetře slzy tak dobře jako ten, kdo je způsobil.
•Chceme-li být úspěšní, pak by pro nás smutek z prohry nikdy neměl být větší než radost toho, kdo nad námi zvítězil.
•Ten, kdo neprojeví smutek, neznamená, že nemá srdce. Jen má více odvahy bojovat s osudem.
•Humor je nejdůstojnější projev smutku.
•Nejvíce nám chybí ten, koho jsme měli a už nikdy mít nebudeme . . .
•Když si vymyslíš, že se k Tobě všichni otáčí zády, dobře se rozhlédni... Si to Ty, kdo se otáčí zády k ostatním!
•Ze všech vášní škodí tělu nejvíc smutek.
•Smutní nenávidí veselé, veselí nenávidí smutné.
•Smutek těžko utopíš v alkoholu. Bývá totiž zatraceně dobrým plavcem.
•Nikdy nevíme co několika slovy můžeme vykonat.
Smutní lidé se navenek často zdají být nejšťatnějšími, ale uvnitř nich se odehrává hra na život a na smrt.
Nikdo není smutný sám pro sebe.
Nic není tak nesnadné jako najít vhodná slova pro velkou bolest.
•Štěstí je jenom sen, bolest je skutečná.
•Stereotyp je spokojenost, život je štěstí a smutek.
•Bolest druhých nám pomáhá nést naši vlastní.
•Moudrost jediná je schopna zahnat z duše smutek a nedovolit, abychom se třásli strachem.
•Nápadněji dávají najevo smutek ti, kteří mají menší bolest.
•Kdybych smutek odmítl znát, odmítl bych část světa.
•I přes bolest umět vstát, i přes bolest bojovat... To je hrdinství!!!
•Je mnohem lepší zapomenout a usmívat se, než vzpomínat a být smutný.

Je září tak co čekat

14. září 2012 v 19:46 By the way
Ahoj už jsme se vám dlouho neozvala, tak to teď napravim :D Nebo spíš pokusím se. Je září, takže bych asi měla zmínit začátek školy. Jelikož jsem ve třeťáku, tak si školu začínám celkem užívat, protože mám konečně semináře, tudíš předměty, které mě alespoň trochu baví :D Zároveň mám před sebou poslední rok kdy si mohu ještě užívat. Příští rok mě totiž maturita nejspíš zabije :D Jak se vám vydařil začátek školy? V jakém jse ročníku?
Také bych se chtěla ohlédnout za prázdninami. Ty byly božííí! Parádně jsem si je dokonce prodloužila díky tomu, že jsem letos odjela do zahraničí i v září. Už teď střádám plány na prázdniny příští. Vidím to na České hrady a Mácháč, akce na chatě s kamarádkama, vodu a to další se ještě nějak naplánuje :) Však je zatím září takže času dost :D Tak užívejte babí léto a zduř ;)

Kdo prdí, zdraví si tvrdí

14. září 2012 v 19:19 Téma týdne
Charakter člověka... Na tohle téma by se dala napsat spousta věcí. Ale já to vezmu, tak nějak stručně.
Charakter člověka je vlastně něco, co odlišuje jednohom člověka od druhého. Jsou to rysy člověka či jeho povaha.
Charakter je něco čím nás člověk dokáže zaujmout, díky čemu si všimneme zrovna jeho. Postavíme-li před jednoho člověka nějaká dvojčata, tak s jedním z dvojčat si bude dotyčný třeba rozumět a s druhým nikoliv. Je to tím, že navenek jsou ty dvojčata sice stejná, ale je to právě charakter, co je spolehlivě rozliší.
Když má člověk charakter, tak jedná dle svojí povahy nebo slušnosti a ne podle toho, co je pro něj právě výhodné. Tento člověk nemění názor podle nálad svého okolí a dbá na svou čest.
Opak takového člověka je člověk bezcharakterní. Mezi ně patří lidi co jim nědělá problém jendat tak, aby druhým ubližovali, chovali se k nim hnusně a podobně.
Myslím si, že dost lidí nepatří ani do jedné z těchto dvou zmiňovaných skupin. Většina z nich sice třeba bude patřit k jedincům co u nich převažuje charakter v dobrým slova smyslu, ale jsou situace ve kterých se zachovají jako kdyby žádný neměli. To je ovšem škoda.
Myslím si, že já také patřím někam mezi. Jsou situace kdy se nejspíš nechovám asi moc vzorově. Důležité je podle mě si to umět uvědomit a příště se třeba zachovat lépe.
A abych trochu rozveselila "vážnější téma" našla jsem na internetu článek o tom, jak poznat charakter člověka dle jeho prdů :D

Zdvořilý: prdne a řekne: "Pardon!"
Cynik: prdne a drze se podívá do očí.
Citlivý: prdne a řekne: "Ach!"
Naivní: prdne a myslí, že udělal něco velikého.
Kavalír: nechá dámu prdnout napřed.
Idealista: neprdí z prdele, ale z přesvědčení.
Lékárník: prdne a přivoní.
Veselý: prdne a zarecituje: "Kdo prdí, zdraví si tvrdí!"
Sentimentální: prdne a uvažuje, zda by nebylo lepší, kdyby neprdl.
Packal: prdí celý den, ale bez požitku.
Netrpělivý: sotva se dočká, že prdne, hned se posere.
Vzdělaný: před prdnutím si vyžádá souhlas společnosti.
Drzý: prdí i při sraní, aby byl co největší smrad.
Potměšilý: přijde do společnosti a prdne si potichu.
Diplomat: prdne a řekne: "Kdo tam?"
Flegmatik: prdí tam i tady, pro společnost i sám pro sebe.
Opatrný: zásadně neprdí, když má průjem.
Byrokrat: prdne a vyžádá si potvrzení.
Optimista: prdne nahlas a myslí si, že ho nikdo neslyšel.
Pesimista: ještě si neprdne a už se bojí, že se posere.
Lhář: prdne a tvrdí, že nikdy neprděl.
Přítel: prdne a zeptá se kamaráda: "Co jsi říkal?"
Důchodce: prdne a řekne: "Za Rakouska se prdělo líp!"
Nervózní: prdne a zeptá se: "Nezvonil někdo?"


Džus & pivo

3. září 2012 v 16:31 Téma týdne
Je mi 5 a chci si hrát na rodinu, chci vařit, prát a žehlit pro plyšovýho méďu.
Je mi 12. Pitomá škola. Už abych chodil do práce a nemusel se furt učit a poslouchat jak a co musím dělat nebo nedělat.
Jsem "dospělák". Je mi totiž už 15 nebo 17. Vždyť je to vlastně jedno. Hlavně si nesmím zapomenout dát na akci panáka jako moji ostatní "dospělí" kámoši...Jo a cigaretu - na tu nesmím zapomenout!

Je mi 18. Zpomalte čas. Navenek možná vypadám, že už jsem dospělák, když řídim auto. To jste mě, ale ještě neviděli jak doma hraju na počítači hry a popíjim kakao :D

Je mi 35. Kde je ta milovaná škola, kde jsem si odseděl několik hodin, pokecal s kamarády, zablbnul o tělocviku? Kde je to bezstarostné dětství, kdy jsem to nebyl já, co musí uvařit, uklidit a vyžehlit prádlo, ale všechno obstará maminka s taťkou? Kde jsou ty časy co mi babička na chalupě nalívala domáci džusík, ke kterému vždycky upekla ty její senzační koláče s povidly?
...kde jsou ty časy?? Už je to bohužel všechno pryč. Jsem teď totiž opravdu dospělák. Opravdu! Už to není jenom ta moje "hra".

Jako malí jsme neměli v mobilu internet - my měli hada

1. září 2012 v 12:09 Téma týdne
Abych pravdu řekla v hlavě se mi honí spousta témat o kterých bych mohla začít psát. Končí léto a začíná škola - jdeme dál, do dalšího ročníku, někomu se stane nějaké neštěstí, ale nevzdá to a jde dál...
Pak jsem přemýšlela, že o těchto věcech bude psát spousta lidí a nevěděla jsem o čem budu psát já..Nic mě dlouho nenapadalo, tak jsem chtěla článek na blogu uložit do rozepsaných a odejít. Když jsem tedy zmáčkla tlačítko "uložit do rozepsaných" vyskočil na mě rámeček s upozorněním, že musím vyplnit ještě nadpis článku. Nevěděla jsem jak to pojmenovat, tak jsem jenom začla klepat do klávesnice náhodná písmenka. A co se nestalo vyšlo mi fbfbfbfbf. Potom jsem dostala nápad. Při písmenkách fbfbfbfbf jsem si okamžitě vybavila facebook a s tématem týdne "Jdeme dál" se mi spojily články z něj typu: Když jsme byli malí neměli jsme na mobilu internet - my měli hada.
Tento článek jsem se tedy rozhodla zaměřit na to, jak plyne čas, doba a my s ní jdeme dál.
Abych pravdu řekla, tak jsem ráda, že jsem se narodila zrovna v době, kdy jsem se narodila. Věděla jsem jak přetočit kazetu tužkou, znala jsem zvonkohru, Pokémoni byla nejlepší ranní pohádka kvůli které jsem si i přivstala, byla jsem od rána do večera venku, netrávila jsem hodiny na sociálních sítích a spoustu dalšího. Zároveň jsem však zažila mobil i třeba počítač a prostě takové ty už "lepší vychytávky". Narozdíl od dnešních dětí, co ven téměř nejdou a když, tak už nezážívaji taková ta dobrodružstí jako dřív my a také narozdíl od starší generace, která počítač snad ani neznala.
Jak jste na tom vy? Chtěli byste se narodit raději o několik let dříve nebo naopak déle? Nebo jste rádi, že jste se narodili, tak jak jste se narodili. Co jste měli v dětstí jiného než dnešní děti? Pište co vás napadne ;)