Březen 2014

Divnověci o mně

14. března 2014 v 16:28 By the way
1) Od té doby co jsem slyšela, že se nějakým lidem v záchodové míse objevil had, nesedám si na toaletu bez toho abych se do ní nepodívala.
2) Jsem looser na rozbalování ruliček toaletního papíru. Nikdy mi ten papír nejde normálně odtrhnout a tak ho trhám všude možně.
3) Nesnášim ramínka na oblečení. Teď myslím hlavně ta dřevěná nebo jakákoliv, která mají takový ten háček, za který se věší volný a když na ně chci něco dát, tak ten háček projede do ramínka a mě do toho ta daná věc nejde hned dát :D
4) Všude něco někam rvu. Když piju třeba Frisco z lahve, tk si s ním tak dlouho pohrávám, až do toho hrdla lahve, začnu cpát nevědomky prsty, které mi pak nejdou vyndat. Podobné to mám s plechovkama atd :D S rukama to není o moc jinačí. Když jsem naposled něco hledala za zapadlou sedačkou, která nešla odsunout, sekla se mi tam ruka a chvilku trvalo než jsem jí dostala ven :D...Alespoň si už nervu kamínky do nosu, což jsem dělala jako malá :D
5) Přitahují mě rozpálené věci. Ráda testuju dostatečnou rozpálenost žehličky nebo třeba sporáku.
6) Nesnáším praskání balonků.
7) Když už někde něco fotim, vždycky vyblejsknu lampu.
8) Než jdu večer spát, jdu několikrát na záchod.
9) Neusnu bez toho, aniž bych si zahla peřinu pod nohy.

Až si zas na něco vzpomenu, tk to sem hned přihodim :D

Ohlas z Milána

14. března 2014 v 8:01 By the way
Ahoj :) vím, že je to už delší doba, když jsem slibovala, že sem dám článek o tom, jak bylo v Miláně. Olouvám se, že ho sem dávám až teď, ale mám toho poslední dobou moc. Maturita, brigáda, škola celkově, tancování...Tak už žádný vykecávání a začínáme.
Do Milána jsme měli odjíždět v osm večer. Autobus měl však zpoždění, proto jsme vyjížděli až někdy po půl deváté. Cesta byla v hrozná. Štvalo mě, že paní přede mnou si úplně sklopila sedačku, takže jsem tam byla narvaná fakt jak sardinka :/ a také s náma cestovala nějaká vietnamská rodina, která si s sebou vzala kojence. Když jsem po dlouhý době konečně usnula, vzbudil mě jeho řev :/ grrr Proč sakra berou tk malý decko nazájezd?! :(
V sobotu ráno jsme dorazili do nádherného městečka Commo. Chvilku jsme si ho procházeli s průvodce a pak jsme měli rozchod. S přítelem jsme nakoukli do místní katedrály, kde zrovna probíhala mše v italštině :) pak jsme si prošli město a nasnídali se v Mc Donaldu (dala jsem si výbornej ovocnej salát, kterej tu snad ani nemaj :().



Z Comma jsme jeli rovnou do Milána. Vystoupili jsme u parku a šli jsme si prohlédnout památky (Castello Sforzesco, operu La Scala, Gallerii Vittorio Emanuele II., Duomi si Milano...) Vietnamci zas ukázali jak je geniální jejich myšlení. Jeden týpek od nich si vzal s sebou asi tři giga foťáky + stativ a takový blbosti a jak se tak zabral do focení, ztratil se mu zbytek rodiny. Takže je pak šel hledat a my jsme na něho museli čekat.
Po takové základní prohlídce jsme se s přítelem opět trhli a zašli jsme na italskou pizzu. Nebo lépe řečeno jsme byli vtaženi náháněčem z té restaurace. Restaurace byla celkem pěkná, ale připadala jsem si tam hrozně hlídaně. Furt za náma někdo chodil a doslova nám vnucoval všechno možné jídlo a pití. Rychle jsme se teda najedli, zaplatili a odešli. S plnýma pupkama jsme se rozhodli vyšplhat na střechu Duomi di Milano. Musím říci, že hezčí výhled jsem nikdy neměla. :) Po výšlapu na Duomi, jsme se s přítelem vydali do metra s cílem stadion AC Milán a Inter Milán. V metru jsem si málem zapomněla v trafice foťák. Fakt se divim, že tam zůstal, protože se tam furt ochomejtala jedna ženská co žebrala a prohlédávala všechno možné, jen aby našla aspoň blbý euro. Cestou ke stadionu jsme se chtěli zeptat na cestu. Tu nám poradila jedna Slovenka, pracující v Miláně. Jaká náhoda :) Když jsme dorazili na stadion, prohlédli jsme si tam muzeum a celkově interiéry stadionu :). Dole ve fotkách uvidíte jak extrémně se liší kabiny obou týmů, které na stadionu kopou. Den jsme završili na víně. K němu jsme dostali i občersteví v podobě opečeného pečiva s různými pomazánkami apod. Po víně jsme se šli projít nočním parkem a pak rovnou k autobusu. Sraz byl před parkem. Náš průvodce šikula, ovšem nevěděl, kdy se park zavírá a tak když dorazil k bráně, byla zavřená. Takže jsme opět čekali než to někde přeleze, autobus se zas někde zdržel. Jedna Ukrajinka se kvůli tomu naštvala, tk tam dělala hrozný scény...A pak se vyráželo k domovu.
Celý víkend byl super, škoda jen, že měl přítel horečku, a tak si to neužíval jak chtěl, taky mě mrzí, že jsme si nestihla koupit nějaký suvenýr. Milán je skvělé město, které se prostě za jeden den projít nedá. Někdy příště se tam proto ráda podívám znova :)